 |
|
|
Milan Nemec - maliar na voľnej nohe
|
 | narodený | 
 |
| Trnava |
 |
| vzdelanie |
Gymnázium Hlohovec
Lesnická fakulta Tehnické Univerzity, Zvolen
Chemicko-technologická VŠ, Praha
Š k o l a ž i v o t a |
|
| štýl |
| olej, najčastejšie špachtľou |
|
| obľúbený formát |
| 1x1 m |
 | Sedí tu přede mnou s vážným pohledem, čas od času probleskne v jeho očích zvědavost smíchaná se zájmem, neví co ho čeká. Není to typ otevřeného člověka, který na sebe prozradí vše hned na poprvé, naopak, ten druhý musí pátrat a pídit se po tom co se odehrává v jeho hlavě a duši. Duše umělců je citlivá.., promítne se mi v tuto chvíli hlavou.
Tak uvidíme co na sebe prozradí tento nováček ve světě umění, kterého čeká první veřejná prezentace jeho prací… |  |
 | Čeká tě teď v říjnu první samostatná výstava tvých obrazů. Co tvé začátky už někdo tvé obrazy viděl? Co tvé úspěchy na ZUŠ? |
"Tak absolvoval jsem nějaké ty krajské a okresní soutěže, ale nějaký větší úspěch..úsměv..vlastně ano, v 10 letech jsem vyhrál v malování na chodníku. První cena byl noční stolek, naši měli radost zrovna jsme se totiž stěhovali do nového a každý kousek nábytku se nám hodil…
Pak jsem začal čerpat hodně z impresionizmu, postupně jsem zvětšoval formát. Jednou jsem se zúčastnil výstavy žáků a absolventů naší ZUŠ. Společně se mnou vystavovala i má tehdy 2,5 letá dcera Klárča - nejmladší "autor". V té době vyhrála republikovou soutěž v malování, kdy na téma "Vesmír očima dětí", namalovala sebe mezi rodiče, jak se drží za ruce, zřejmě to porotám připomínalo delegaci z jiné galaxie… smích…"
|
| Je spousta lidí, kteří absolvují ZUŠ, ale dál nepokračují a malují pro pobavení, kdy došlo u tebe k tomu zlomu předvést se veřejnosti? |
|
"Já maloval jen pro pobavení své a těch druhých, je příjemné dělat radost něčím co vás baví, jenže dnes mě to pohlcuje víc a víc, zkrátka nejde nemalovat. Tá radost - samo - zůstává a násobí se, když se najde človíček, kterého můj obraz zaujme nebo dokonce potěší a o tom to u mě je. V roce 2000 jsem se seznámil s Richardem Scheuflerem, muzikantem,
který v té době vydával CD a napadl nás takový projekt zkombinovat hudbu s obrazem. K jedenácti jeho písním tak vzniklo jedenáct mých obrazů, které jsou součástí bookletu - tedy obalu cédečka. To bylo v roce 2001-2002 a mé obrazy slavily úspěch. Lidi prostě reagovali. A já byl vděčný za každou reakci ať pozitivní či negativní. Prostě jen to, že lidi reagují je super.
No a právě jedna z reakcí byla paní Polanské přes jejíž galerii Studna se prodaly dva mé obrazy a teď mi organizuje i autorskou výstavu v Liberci."
|
| Tvé obrazy jsou celkem velkého formátu, pro lidi žijící třeba v paneláku by to byl celkem problém pověsit si je na stěnu, proč ta velikost? |
|
"To je fakt už teď mám problém s převozem, mé auto je celkem malé..úsměv. Ovšem myslím, že originál je zkrátka originál a zrovna v paneláku se takové věci mají vyskytovat…"
|
| Kde vlastně sbíráš inspiraci? Už teď se dá tvá tvorba zařadit do různých období jako je Afrika, motýli, létající ryby..? |
|
"Inspiraci? Ta je všude kolem, hodně mě baví pozorovat přírodu, tu i fotím, a pak najednou vidím nějaký ten fragment z přírody, který stojí za to namalovat.Mám rád abstrakci, je to vlastně jenom hodně konkrétní představa autora, realizovaná v něco. Často je to vyjádření mých nálad ať už jako uvolnění mé přebytečné energie, smutku, radosti či zlosti, když není nálada tak netvořím.
Někdy mám chuť a maluji celou noc a ráno jdu do práce. Občas nad obrazem strávím dost hodin a přesto mě výsledek neuspokojí a pak najednou během dvou hodin vznikne něco super např. když jsem maloval motýlí křídlo, nebylo to ono a pak snad abych se uvolnil jsem namalovat antilopu. "
|
| A co létající ryby? |
|
"Od dětství jsem byl fascinován jedním obrázkem z knížky, ta jejich dynamičnost, to, že se obrovským skokem dostanou z vody - prostředí, kde jsou doma a zářící, třpytící se na slunci plachtí vzduchem stovky metrů… "
|
| Co ty a ženy? |
|
"mhmm, to je složité, tak jak je složitá jejich povaha... Pro mě jsou inspirující (mám z nich ty své různé nálady) a to jak bývalé, tak dnešní, známé i neznámé, platonické, i ty méně... zkrátka inspirující tak jako všechno kolem, proto jim patří mé upřímné díky a to od mé mámy, přes obě bývalé manželky, kamarádky, přítelkyně až po jednu čarodějnici, někdy malou, někdy velkou... úsměv… I když - za všechno vlastně stejně může ten muž, čili já..."
|
| A co ty a muži? |
|
"No tak tady je to úplně jednoduché a hodně "monogamní" ;-) Mám několik dobrých kamarádů, ale jenom jednoho přítele, již řadu let. Náš vztah se vyvíjí od střední školy a dnes, byť jsme 600 km od sebe, stačí, že vím, že je, je to taková ta jistota, na kterou se můžu spolehnout. Ovšem muž na kterého nezapomenu a kterého jsem miloval, byl můj táta, jsem rád, že je ve mně něco z něho, cítím to a jestli je nebe ve které on věřil, tak je určitě tam..."
|
| Co plánuješ do budoucna? |
|
"Vesměs nemám plány, ale opět jsme se spojili s Richardem, tentokrát budou nejdříve obrazy o zrození života, k tomu chce Richard komponovat vážnou hudbu, on teď žije v Anglii, ale na vernisáži mé výstavy slíbil, že … a to bude překvapení …"
|
Necháme se tedy překvapit a děkuji za rozhovor…
Dita Šimáčková
|
| |
